Bludička

Vzpomínka, příběh a báseň

🎤 Jak vznikla Bludička

Bylo mi sladkých „náct“ a srdce jsem měl plné snů – a taky jedné dívky jménem Hanka.
Nevím, jak to tehdy cítila ona, ale pro mě tenkrát byly tancovačky,čaje i vesnické zábavy malým svátkem.

Jednou v noci, po jedné takové zábavě, jsem šel domů pěšky. Tři kilometry pod hvězdnou oblohou, s myšlenkami jako rozpuštěný čaj – horké, sladké a trochu hořké. A právě tam, v tom tichu, mě napadla první slova textu, který později dostal jméno Bludička.

Byla to píseň o dívce s očima barvy čokolády. Krásná a neuchopitelná jako světlo v dálce, které láká, ale nikdy ti zcela nepatří. Věděla, co k ní cítím. A přesto její pohled často mířil jinam – za někým, kdo ji nechal jít.

Bludička se tak stala mojí první opravdovou písní. Nejen textem, ale i svědectvím o dospívání, touze a té zvláštní kráse, která vzniká z nenaplněných snů.

Báseň Bludička

Očima bloudíš,po sále zatměným.
Pohledem loudíš,pohledem zasněným.
Stále ho hledáš v davu,já stojím před tebou,
že máš ho plnou hlavu,to možná vím líp než on.
Očima bloudíš,stále ho hledáš.
Pohledem loudíš,pokoj si nedáš.
Hledáš ho v davu,já ztrácím hlavu.
Nechci se hádat,že ho máš stále ještě ráda.
Neříkej mi,neříkej mi,že se mýlím.
Vždyť víš stejně líp než já,že pravdu mám,
Já však po tvých hnědých očích téměř šílím
a hrozně rád mám když tě objímám.
Vím,že kdyby prstem kývnul tak tě ztratím,
ty bys odešla a já bych zůstal stát.
Když zas opustí tě,já se zpátky vrátím,
tím chci na jevo ti dát,jak moc jsem tě měl rád.

← Zpět na blog